Situační povědomí: co se děje, co to znamená, co přijde

Základní model pochází z článku Micy Endsleyové z roku 1995 v časopise Human Factors. Popisuje tři úrovně, které na sebe navazují:

• Vnímání. Všimnout si faktů, na kterých záleží: hladina je na 210 cm, družstvo 3 se přestalo pohybovat.
• Porozumění. Pochopit, co znamenají dohromady: dolní silnice bude přerušena a družstvo 3 je na druhém břehu.
• Předvídání. Odhadnout vývoj: asi za hodinu se družstvo nebude mít jak vrátit, pokud nevyrazí hned.

Společný operační obraz je sdílené zobrazení informací, situační povědomí je to, co si z něj člověk odnese. Dva velitelé se mohou dívat na stejnou mapu a dojít k různým závěrům, a sebelepší obraz nepomůže tomu, kdo se na něj hodinu nepodíval. Obraz podpoří první úroveň u všech najednou. Druhá a třetí úroveň stále závisí na výcviku, zkušenosti a na tom, že spolu lidé mluví.

Britská doktrína JESIP přidává sdílenou podobu: společné porozumění okolnostem, důsledkům a dopadům mimořádné události spolu s přehledem, co která organizace umí a jaké má priority. Stejnou potřebu řeší v Česku součinnost složek integrovaného záchranného systému; první hlášení ve struktuře METHANE je běžný způsob, jak ho založit.

Při povodni vidí operační středisko, že vodočet překročil limit (vnímání). Velitel ví, že při této hladině se zavírá jediný most (porozumění), a ptá se, kde jsou evakuační autobusy, protože musí přejet do 40 minut (předvídání). Mapa dodala fakt, zbytek dodala znalost terénu. Proto na sobě fáze KNOW a EXECUTE v cyklu připravenosti závisí.